Krmení sportovně zaměřených psů - MVDr. Eva Štercová, Ph.D.

Pracovní a sportovní psi vykonávají různé typy činností. K tomu, aby mohli podávat co nejlepší výkony, potřebují odpovídající genetické předpoklady, trénink a kvalitní výživu. Při sportovních a pracovních aktivitách mají psi zvýšené nároky především na příjem energie. Energie potřebná pro svalovou práci se nachází ve vysokoenergetických vazbách sloučeniny adenosintrifosfátu (ATP). Jeho koncentrace ve svalových buňkách je poměrně nízká, proto je nutné ho průběžně obnovovat z jiných zdrojů. Ty mohou pocházet ze sacharidů (glukóza), tuků (volné mastné kyseliny) nebo z bílkovin (aminokyseliny). Pro obnovení zásob ATP se může glukóza metabolizovat anaerobně (tj. bez účasti kyslíku) i aerobně (s účastí kyslíku). Mastné kyseliny se mohou metabolizovat pouze aerobní cestou. Anaerobní metabolismus glukózy (glykolýza) vede k velmi rychlé produkci ATP, jejím výsledkem jsou však pouze 2 ATP na molekulu glukózy. Aerobní metabolismus, tedy úplná oxidace glukózy na oxid uhličitý a vodu, regeneruje ATP pomaleji, zato poskytuje celkem 36 ATP na molekulu glukózy. Zásoby glukózy ve formě svalového glykogenu nejsou příliš velké, proto ani při anaerobním metabolismu nestačí pokrýt potřebu energie pro dlouhodobou zátěž. Tam je potom nutné využívat jako primární zdroj energie tuky.

Podíl zdrojů energie a metabolických drah během zátěže závisí na její intenzitě a délce trvání. Vysoce intenzivní krátkodobé činnosti získávají energii z anaerobního metabolismu glukózy, zatímco dlouhodobější činnosti vyžadují vyšší příjem energie z oxidace glukózy a mastných kyselin. Čím více se prodlužuje doba trvání zátěže, tím větší význam získává oxidace mastných kyselin z tuků. Typy zátěže lze rozdělit do tří skupin podle intenzity a délky trvání: 1) sprint = intenzivní fyzická aktivita, která trvá méně než dvě minuty, 2) středně intenzivní fyzická aktivita trvající několik minut až několik hodin a 3) vytrvalostní fyzická aktivita, která trvá mnoho hodin. Typickým příkladem sprinterů jsou závodní chrti, zástupci vytrvalostních sportovců jsou saňoví psi. Většina pracujících a sportujících psů se řadí do střední kategorie s různou délkou a intenzitou cvičení. Některé aktivity, jako je agility, flyball nebo coursing, mají blíže ke sprintu, jejich činnost ale trvá delší dobu. Naproti tomu lovečtí, služební nebo záchranářští psi mohou pracovat intenzivně více hodin a jejich zátěž se blíží vytrvalostní kategorii.

Výkonnost a nutriční potřeby pracovních a sportovních psů mohou ovlivnit také faktory vnějšího prostředí, především teplota a vlhkost. Při vysokých teplotách narůstají požadavky na příjem vody až na dvojnásobek. Stav hydratace organismu je jednou z nejdůležitějších podmínek udržení vytrvalostní kapacity sportovce, zatímco významná ztráta tekutin během cvičení může zhoršit jeho výkon. Proto by měl mít v ideálním případě vždy k dispozici čerstvou čistou vodu. Pokud to není možné splnit, měla se mu voda nabízet minimálně třikrát denně, v rámci možností i častěji. Příjem vody je vhodné podpořit i jejím ochucením např. masovým vývarem.

Pro výživu pracovních a sportovních psů je nejdůležitější zajistit potřebné množství energie z odpovídajících zdrojů. Krmiva pro sportující psy musí mít dostatečnou koncentraci energie a musí být vysoce stravitelná. Celková stravitelnost suchého podílu krmiv by měla vždy překračovat 80 %.  Energie v krmivech pochází ze tří skupin živin, z tuků, sacharidů a bílkovin. Jak vyplývá z výše uvedeného, tuk je výhodným zdrojem energie pro dlouhodobější zátěž, zatímco sprinteři vyžadují vyšší příjem sacharidů. Energetický přínos bílkovin během zátěže je obvykle nízký, jejich význam se ale zvyšuje u unavených a méně trénovaných psů. Potřeba energie závisí na intenzitě, délce a frekvenci cvičení. Pro většinu sprinterů je dostačující denní potřeba energie (DER) na úrovni 1,6 až 2násobku klidové potřeby (RER). Krmiva pro sprintery typu závodních chrtů by měla mít vyšší obsah sacharidů a nižší obsah tuku, přičemž výsledná koncentrace energie je spíše nižší. Středně intenzivně pracující psi mají variabilní intenzitu, dobu trvání i četnost cvičení, proto je zde velmi variabilní také potřeba energie. DER pro tuto kategorii sportovců se může pohybovat od 2 do 5 x RER. Krmiva pro ně určená by měla mít vyšší obsah tuku, aby zajistila odpovídající koncentraci energie. Vytrvalostní sportovci vyžadují více než 5 x RER. Při náročnějších klimatických podmínkách a vysoké zátěži může být jejich denní potřeba až 11 x RER, tento požadavek dokáže zajistit pouze velmi vysoká koncentrace tuku.

Tuky poskytují přibližně 8,5 kcal (36 kJ) metabolizovatelné energie (ME) na gram, což je více než dvojnásobné množství ve srovnání s bílkovinami a sacharidy. Obsah tuku je rozhodující pro koncentraci energie v krmivu, zvyšuje jeho chutnost a stravitelnost. Krmení vysokým podílem tuku může také pozitivně ovlivnit vytrvalost psího sportovce. Psi dokáží tolerovat vysoký obsah tuku v potravě, musí se na něj ale postupně navyknout a měli by současně přijímat i odpovídající množství netukových živin, tj. bílkovin a sacharidů. Při překročení hranice tolerance tuku se může objevit steatorrhea (nestrávený tuk ve výkalech), průjem a snížená chuť k příjmu krmiva. V podmínkách extrémně vysoké zátěže mohou saňoví psi přijímat až 60 % potřebné energie ve formě tuku. U vytrvalostních závodů saňových psů, jako je Iditarod nebo Yukon Quest, mohou tuky krátkodobě dosahovat dokonce až 80 % z energie. Normy NRC (2006) přitom uvádí jako maximální přípustnou hodnotu 70% podíl tuku z celkového obsahu ME. V krmivech pro sprintery by měl být obsah tuku nízký, 8 až 10 % ze sušiny, hlavním zdrojem energie jsou pro ně vysoce stravitelné sacharidy. Pro střední intenzitu zátěže jsou doporučené koncentrace 15 – 30 % a pro vysokou intenzitu zátěže 25 – 40 % ze sušiny krmiva. U vytrvalostních sportovců může obsah tuku v krmivu překročit i 50 % ze sušiny, přičemž maximální přípustný limit pro běžné domácí psy podle norem NRC (2006) je 33 % ze sušiny.

Tuky v krmivech pro sportující psy by měly mít vyvážené zastoupení nasycených a nenasycených mastných kyselin. Výsledky některých studií ukazují, že doplnění olejů bohatých na nenasycené mastné kyseliny může podpořit zlepšení čichových schopností psů a pomáhá lépe udržovat výkonnost při pachové práci, zejména u méně trénovaných psů. Je třeba podávat pouze dobře stabilizované nenasycené mastné kyseliny, aby nedocházelo k oxidačnímu poškození tkání. K posílení antioxidační kapacity buněk se doporučuje zvýšený příjem vitamínů E a C a selenu.

Pracovní zatížení zvyšuje také požadavek na bílkoviny, i když ne tolik jako potřebu energie. K největšímu zvýšení potřeby bílkovin dochází u psů, u kterých zátěž překračuje jejich aktuální kapacitu, tedy u psů na počátku náročnějšího tréninkového programu nebo nedostatečně trénovaných při náhlém zvýšení zátěže. Zvýšená potřeba je vyvolána kombinací rychlejší syntézy tkáňových proteinů a současně i intenzivnějším katabolismem bílkovin. Aminokyseliny z rozkladu bílkovin mohou poskytovat 5 až 15 % energie využité při zátěži, přičemž většina energie pochází z oxidace aminokyselin s rozvětveným řetězcem (leucin, isoleucin, valin). Tyto aminokyseliny jsou všechny esenciální, proto musí být dodávány v krmivu. Optimální krmivo pro pracovní a sportovní psy by mělo obsahovat dostatek kvalitních bílkovin. Podle závěrů některých studií by měly bílkoviny v krmivu pokrývat 30 – 40 % z celkové potřeby energie. Jiné studie ale nezjistily významný rozdíl ve výkonnosti u psů krmených 24 %, 32 % nebo 40 % bílkovin z celkové ME. Za absolutní minimum je považováno 16 % bílkovin z ME, u extrémně zatěžovaných psů je to 24 % z ME. Běžná suchá průmyslová krmiva pro pracující psy poskytují kolem 30 % ze sušiny bílkovin, 20 % tuků a 40 % stravitelných sacharidů. Jejich stravitelnost se pohybuje nad 80 %. Tento typ krmiva dokáže bez problémů pokrýt potřeby většiny pracujících psů až do DER na úrovni 5 x RER. Pro vytrvalostní sportovce s intenzivní zátěží, jejichž potřeba energie je vyšší než 5 x RER, je třeba dávku doplnit vysoce energetickým vlhkým krmivem, tukem nebo tučným masem.

Pokud chceme, aby pes krmivo využil co nejlépe, musí na ně být dobře navyklý a musí být podáváno ve správnou dobu ve vztahu k pracovní zátěži. Celkovou krmnou dávku je vhodné rozdělit do dvou, případně i více denních dávek. Optimální doba krmení je více než 4 hodiny před zátěží a během asi dvou hodin (minimálně hodinu) po zátěži. V závislosti na charakteru zátěže je možné během cvičení nebo krátkých přestávek podávat malé množství potravy nebo doplňků stravy, které pomohou minimalizovat pokles krevní glukózy spojený s výkonem, podpoří rychlejší doplnění svalového glykogenu a upraví termoregulaci.   

Při problémech s pohybovou soustavou podávejte krmivo Fortify Mobility Diet pro podporu správné funkce kloubu a pohybového aparátu. Krmivo je vhodné pro psy využívané ke sportovním a pracovním účelům.